Bulharsko - Rila 31. 7. - 9. 8. 2009

Věta expedice:Tři dny hezky, pak už blesky.

 

Členové výpravy:Jiří DudákPavel Králík
Vítězslav MizeraMartin Koubek
Matina BilíkováZuzana Kabrhelová
Iveta PechováMonika Stachoňová


Čtvrtek 30. 7. 2009

Aneb jak to všechno začalo.

          Bylo nebylo... Kolem 20 hodiny začalo setkání "účastníků" zájezdu v Steakovém baru. Poté následoval přesun do čajovny Jasmína, kde jsme se chytli na "akci" 3 + 1 vodárna zdarma :-). Bohužel z časových důvodů jsme nestihli poslední vydýmat a velmi nás to mrzelo. Pavel a Marťa (která čekala na nádraží po pozdějším příjezdu do Brna) se vydali směr postel "Dudákovice". Zuzka a Ivetka směr postel "u Moulain Rouge" :-). Jirka, Koube, Víťa a Monča se rozhodli kalit do rána v brněnských hospodách.


Pátek 31. 7. 2009

Cesta na východ.

          Scházíme se na vlakovém nádraží v Brně a v 8:16 vyjíždí vlak směr Bělehrad. Příjezd s několikahodinovým zpožděním do Bělehradu pozdě v noci. Navazující vlak nám ujíždí, tak volíme alternativní cestu a to jízdu vlakem do srbského Niše. Stojíme v smradlavém, špinavém vagónu asi 6 hodin. Přecpáno. Sotva dýcháme. V kupéčcích se na sebe mačká okolo třiceti menších Srbat, v uličce chlastají mladí srbští „pánové“. Zpočátku ještě v normě, později však mají připito dost, a když si přihnou své domácí srbské pálenky ještě naposled, zvrhává se jejich zábava do pokřiku „Srbská vojska to jsme MY“, doprovázena gesty ne zcela nepodobnými jistým německým během druhé světové války.
          Lidi se cpou na železničních zastávkách do vlaku, i když tam už není ani centimetr volného místa. Šílenost. Zlaté české vlaky. Příjezd do Niše kolem 5 hodiny ranní.


Společně na nádraží.

Kostky - to bylo naše!

Namačkáni ve vlaku.

Sbližování národů.


Sobota 1. 8. 2009

Aneb jak se stát pašerákem.

          Dospáváme se v parku u nádraží. Ráno nás vyhazuje policie, ať si prý jdeme sednout na lavičku :-). Čekáme tedy na vlak do Sofie. Na nádraží nás osloví muž, který nás uklidňuje, že nám ukáže vlak, kterým máme jet. Později zjišťujeme, že jde o pašeráka cigaret. Ostatně není to nic neobvyklého, pouze my jsme paraziti v pašeráckém vlaku :-). Ve druhém kupéčku dostávají děcka rajikiji za "pomoc ve zločinu". Avšak u nás v kupé jsme zažili větší dávku adrenalinu.
          Nevím už, na jaké zastávce se do našeho kupé natlačila objemná žena se spoustou narvaných igelitek. Začala tašky presovat všude, kde se dalo. Některé z nás už tato jemná událost podráždila. Další kapkou k rozhořčení bylo, když chtěla, abychom zavřeli okno. Jako skvělý nápad měla paní, když je v kupéčku něco kolem 30°C. Poté se žena rozhodla navštívit své kolegyně v jiné části vlaku a my se ocitli sami v kupé zarovnáni obrovským množstvím igelitek. Víťovi jako největšímu znalci cigaret to nedalo a rozhodl se prozkoumat obsah z jedné igelitek. Vytáhl karton cigaret a poznamenal "jen obyčejné Viceroy" :-). V tu chvíli nám Ivetka oznámila, že žena se vrací. Víťa jednal rychle a zakopnul cigarety pod sedačku. Všichni jsme strnuli, když žena vešla do kupé a začala prohrabovat svoje igelitky. Víťovi zmizela z obličeje růžová barva a zezelenal. Nicméně s kamennou tváří nám dál vyprávěl o svých zkušenostech s léky (drogami), kteréžto jako obětavý lékárník musel nejprve vyzkoušet na sobě, než je prodal pacientům :-). Když šel kolem průvodčí, Ivetky pozorovací talent nám prozradil, "jak se stát pašerákem v Bulharsku". Návod: Nejprve si připravíte slušnou sumu papírových peněz. Poté ji nenápadně vložíte do pasu a velmi nápadně strkáte pas celníkovi do ruky. Žena se rozhodla vystupovat a bystrý Víťa v okamžiku, kdy se otočila, vytáhl karton z podsedačky a s úsměvem ženě oznámil: "Tady jste si ještě něco zapomněla". Spokojení začalo panovat na obou stranách. Žena byla šťastná, že propašovala všechny kousky, my byli spokojeni, že se nám Víťa ve stresu nezhroutil :-).
          Přijíždíme do Sofie kolem 20h. Taxíkem se za tmy dostáváme do Borovce, kde přespáváme pod širákem. Všichni spí jak mimina, bo cesta byla náročná.


Rozednívání v Niši.

Rezavé muzeum.

Obídek na betonu.

Závodník.
    

Profesionální zapalování.

Šťastná Marťa s rakijí.

V taxíku první posádky.

Druhá posádka.


Neděle 2. 8. 2009

Na vrcholu!

          Šimrání sluníčka na tváři nás vytahuje postupně, rozlámaně a líně ze spacáků. Docela brzo. Po skupinkách se pomalu po zapakování rozházených věcí loudáme k místní lanovce. Rozhodli jsme se přiblížit k nejvyššímu vrcholu Musale (2925 m.n.m.) lanovkou do výšky 2369 m.n.m., protože v průvodcích píší, že cesta je nezáživná. Později souhlasíme s průvodcem a jsme rádi za své správné rozhodnutí. Cena není nijak závratně vysoká, a tak po zaplacení 10 lev peněženka ztrátu sumy ani nepozná. Vystojíme drobnější důlek ve frontě různorodého zástupu turistů a po dvou až třech naskakujem do lanovky novějšího sovětského typu. Inu, co bychom chtěli. Zatím se držíme a žasneme nad obdivuhodnou výškou, do které cestujeme. Úžas střídá občasná závrať, převládá však okouzlení nádherou zdejších hor, přírody a okolí. U chaty Musala se vyskytuje neuvěřitelné množství "jednodenních" turistů, kteří zde grilují, chytají ryby apod. Naobědvali jsme a vyrazili vzhůru k vrcholu. Zastávka u chaty Ledonoto jezero (2709 m.n.m.).
          Nahoře jsme nemohli zapomenout na skupinové foto s nutnou dávku alkoholu. Prožíváme slastný pocit opojení z dobře odvedné práce a slavíme vším tekutým, co se naskytne zrovna při ruce: poslední české záchvěvy alias Pilsner v kontrastu s místním zrzkem Zagorkou, následováni pak slivovicí i „vykoledovanou“ rakijí z vlaku. Slunce už začalo zapadat a tak hledáme místo k noclehu. 2 stany se rozhodly nocovat blízko vrcholu, jeden stan šel do sedla pod Musalou. Noc by se dala nazvat "sjíždějící". Docela jsme se divili, že jsme se neprobudili u jezer pod Musalou :-).


Vstup k lanovce.

Výborné upozornění!

Cestou na vrchol.

Před výstupem.
    

Živá voda.

Mezi davy.

Idylka u jezera.

Před finálním stoupáním.
    

U jezera.

Jezera v plné kráse.

Hřeben Musaly.

Na vrcholu!
    

Na vrcholu podruhé.

Alkoholová holubička.

Ten, co vyšel s dvojí zátěží.

Chata na vrcholku.
    

Naše žabky.

Kam půjdeme zítra?

To bude noc...

Rozmanitost přírody.
    

Náruživá kuchařka.

Tři u stanu.

Sluníčko mizí za horama.

Červánky na závěr.


Pondělí 3. 8. 2009

Pohoda jazz, do jezera vlez!

          Večer jsme se domluvili, že se se separovaným stanem setkáme o půl deváté. Bylo vtipné pozorovat scházejíce dolů, jakou neuvěřitelnou rychlostí přátelé balí stan :-). Nicméně s Pavlem ani náš příchod nic nedělal. Klídeček, pohodička, balení své krosny ideál tak 4 hoďky :-D.
          Procházíme po nádherném hřebenu přes Malak Bliznak (2777 m.n.m.), Galyam Bliznak (2779 m.n.m.). Kosodřevinou scházíme na rozcestník, kde se Koube, Víťa a Monča rozhodnou, že dojdou k chatě Granchar pro vodu. Zuzka s Ivetkou hlídají krosny. Mezitím dorazí Jirka, Pavel a Marťa. Jelikož ani oni nemají vodu, následuje podobné řešení situace. Asi po dvou hodinách se vracejí a vydáváme se opět směr Rybní jezera. Kolem druhé hodiny nás zastihne déšť. V rychlosti postavíme stany a přečkáváme tuto nepřízeň. Déšť trvá dlouho, tak nakonec všichni kempíme společně.
          Cosi nám chrochtá u stanu a olizuje impregnaci. Zuzka vykukuje ven a nad ní obrovský kůň. Nejprve se ho snaží odehnat Ivetka, avšak neúspešně. Později i Zuzka, ale se stejným výsledkem. Každopádně obě holky dělají skvělé kabaretní vystoupení pro Jirku s Marťou :-). Později se vydává Zuzka, Ivetka a Koube prozkoumat okolí a naráží na překrásné jezírko. To by byl hřích se v něm nevykoupat. Nejprve jde na řadu skupinka žen. Jejich "vodní hrátky" raději nechme zahaleny tajemstvím :-). Muži se jdou zkulturnit v druhé vlně. Tentokrát zahaleno menším tajemstvím (viz. foto).


Někomu se ze stanu opravdu nechtělo.

Jedno z dalších jezer.

Odpočinek v trávě.

Ach, ty kopečky! :-P
    

Permanentní čichač.

Seznamování.

Koňské hrátky.

Sušeníčko.
    

Moje stádo!

Pan gurmán.

Večerní osvěžení.

Občas je potřeba něco umýt.
    

Dotěrní koníci.

Krocení divé zvěře.

Konečně klid na přípravu večeře.

Jen růžová to může být!


I koulovačka byla.

Skočit, či neskočit?!


Úterý 4. 8. 2009

Rakija forever!

          Příjemně lehounce rozlámané ráno nenarušilo ani dusání koňských kopyt, neb se mezitím ta pohádková (i když mnohdy vychytralá) stvoření přesunula o kus dál, takticky k vodě. Proběhnou klasické ranní rituály včetně pití rakije/slivovice, Koube je nazván vrchním alkonošem. Jirka s Marťou a Pavlem vstávají už v 5 hodin ráno, aby ještě stihli Pirin. Avšak o půl sedmé, když vstávají ostatní, jsou stále na nocležišti. Nakonec se rozhodnou, že Pirin též vynechají.
          Celý den je ve znamení hřejivého slunce, luk a nádherných panoramat. Dostává se k nám vrcholek, ze kterého už vidíme Rybnická jezera. Děláme v rychlosti pár foteček a všichni se vrháme neuvěřitelnou rychlostí dolů z kopce, protože opět (už nás to ani nepřekvapuje) začíná pršet. Polévky, obědy, šopáky, čaje, kávy a nakoupené rakije. Bez komentáře :-). Posléze kempíme u jezera, koupeme se, večeříme...Večer je plný veselí, alkoholu, jisker :-).


Cestou necestou.

Momentka v kleče.

What´s uuuuuuup?!

Koube v 7. nebi.
    

Zálesnické zátiší.

Psí hrátky.

Marťa se zamilovala.

Pozdní odpoledne - veget.


Spokojenost po koupání.


Středa 5. 8. 2009

Bulharský "Mordor".

          V noci byla bouřka a pršelo, i přesto jsme se ráno vydali na cestu od Rybných jezer po červené směrem na Popovokapski preval. Na vrcholku jsme se chtěli v klídku naobědvat, avšak příroda nám dala najevo, že je stále mocnější než my. Začaly padat kroupy. Jejich údery pěkně bolely i přes pláštěnku, což by se dalo přežít. Horší bylo, že se nad námi začal stahovat „Mordor“. Bouřky se na nás valily ze všech stran. Seběhli jsme co nejníže, abychom nemuseli být na hřebeni. Muži rozhodli, že přečkáme bouřku v podřepu. Ženy neprotestovaly, jelikož nechtěly zemřít v Bulharsku :-). Asi po hodině jsme viděli sbíhat z vršku dva kamzíky – Čechy. Přiběhli též zmoklí a promrzlí. Později jsme se všichni setkali v bivaku, který byl asi hodinu cesty od „Mordoru“. Bivak byl celkem nacpaný turisty, ale postupně se vyprazdňoval. Začali jsme řešit otázku dalších plánů. Koube vypadal smutně. Ráno moudřejší večera, jdeme spát.


To, co doma hned tak neuvidíme.

Před bouří.

Mordor přichází!

I teleskopek se každý bál.


Naše záchrana - bivak.

V teple a suchu s kartami.


Čtvrtek 6. 8. 2009

Mlha přede mou, mlha za mnou.

          Dnes nastal kritický bod naší výpravy. Atmosféra houstne, že by se dala krájet. Rozdělujeme se na dvě skupinky. První skupinka (Koube, Víťa, Monča, Ivča + kluk z druhé skupiny Čechů) se vydává kratší cestou přímo k Rilskému monastýru. Odjíždí o den dříve z Bulharska. Druhá skupinka (Zuzka, Jirka, Pavel, Marťa) se rozhodli zůstat v horách. I přesto, že ráno bylo zamlžené, docela dobře se vyjasnilo a Marťa s Jirkou vyrazili o hodinu dříve do hor než Zuzka s Pavlem. V průběhu cesty nás dohánějí 3 kluci, co s námi spali v bivaku, kteří mají stejný cíl cesty – Rilský monastýr naší cestou. Zpočátku svítí slunce, avšak poté mlha prostoupí celým pohořím. Mlhou projdeme až k Strašnotovu jezeru. Po červené se vydáváme prudkým sestupem dolů k chatě Maljovica. Na chatce potkáváme koho jiného než opět další 2 kluky z Česka. Ubytovali jsme se, protože jsme toho měli po šíleném sestupu docela dost. Večer jsme se opět družili :-).


Pohodička u jezera.

Jeden z mnohých potůčků.

Zdejší vládkyně.

Vlkodlak.


Pátek 7. 8. 2009

Ať žije inpregnace!

          V pátek jsme vyrazili směr monastýr. Bylo to docela (jak by řekla Marťa) „hrubý“ převýšení. Ale stoupalo se dobře, bylo slunečno. Až když jsme došli na vrcholek, tak se začala stahovat mlha. Ale užívali jsme si to. Nádhera. Ale pak ta cesta dolů bylo něco neskutečného. Takovou šílenost jsme ještě asi nikdo nezažil. Totiž, skoro celá cesta vedla prudkými loukami, takže impregnace neimpregnace :-), všichni jsme na tom byli stejně. Celou cestu dolů, cca 4 hodiny, pršelo. Došli jsme úplně prolití, zmrzlí a tak jsme si našli ubytování, jelikož jsme se potřebovali dosušit atd. Večer jsme zase trávili společensky v hospodě :-) s druhou skupinkou Čechů. Nakonec to byli sympaťáci, i když v tom bivaku tak nepůsobili :-).


Mlha - věrná kamarádka.

Ti, co dál nedošli.

Vysokohorká magistrála plná lidí.

Když mlha ustoupila.
    

Blesko-svůdkyně.

Tímto terénem se také šlo.

Mraky roztrhány, bouře zažehnána.

Monastyr v plné kráse.


Četné práce v okolí.

Pavlač naší ubytovny.

Odměna po celodenní dřině.


Sobota 8. 8. 2009

Vlakové orgie.

          Sobota už byla ve znamení monastýru, přesunu do Sofie, nákupu blbostí. Jirka s Martinou odjeli do Sofie už ráno, my s Pavlem až v 15h a sešli jsme se na nádraží. Jo a jinak cestovat po Sofii místí dopravou je taky celkem zážitek, když vás všichni posílají jinam, než na vlakové nádraží.
          Cesta zpátky byla únavná, asi 30 hodinová. Zůstali jsme trčet v kukuřičném poli přes dvě hodiny kvůli nepozornému motorkáři. Nepříjemné.


Pohorky co dosloužily.

Svatyně z bočního pohledu.

V kontrastu s oblohou.

Klášterní klemby.
    

Zde se utvářely dějiny Bulharska.

Čelo kostela.

Pohled z podloubí.

Nástěnná malba 1.
    

Nástěnná malba 2.

Klášter se brzy zaplnil.

V archaickém autobuse.

Mašinfürerka.
    

Na tržišti.

Zajímavá kolekce. :-D

Čím větší satelit, tím víc "in".

Kdo by si nedal říct? ;-)
    

Interiér pravoslavného kostela.

Oběd králů a královen.

Marťa si našla nové kamarády.

Čerstvý mozeček - dejte si!
    

Zajímavé logo banky.

Trolej-grafity.

Před dómem.

Venkovní galerie.
    

Je libo krapet totality?

Český dům v Sofii.

Osvěžení přišlo vhod.

Prezidentský palác.
    

Totálně přecpaný melounem.

Odpolední siesta.

To je vzažda! ;-)

Moderna.


Starobrno - vždy a všude!

Dvě lvice.


Neděle 9. 8. 2009

Všechno krásné jednou končí.

          Přestup v Bělehradě. Melounové přejezení. Příjezd do Brna po půlnoci v pondělí.

Vlakové lože.

Další melounový nášup.


Pro lepší orientaci o našem cestování přikládáme mapu pohoří:
Mapa 1 (1064 kB), Mapa 2 (1062 kB)


..::Zazvonil zvonec a bulharské pohádky je konec! ::..