Orlické hory 2010

2. 4. - 5. 4.


          S blížícím se jarem dostávali někteří chuť vyrazit do přírody, prostě vypadnout pryč z našich měst a odpočinout si od ruchu a pracovních povinností. Proto Koube otevřel mapu naší vlasti a hledal vhoudnou oblast, která by byla něčím zajímavá a kde jsme ještě nebyli. Objevil Orlické hory, kde ho zaujalo velké množství pevností, které se stavěly na obranu ČSR v letech 1938 - 1939. Lákala nás taky příroda a touha poznat další kousek vlasti. Bohužel oslovil jen Jirku a tak na celý výlet kluci vyrazili jen ve dvou. Možná taky proto, že někteří se zalekli počasí (mělo pršet a na místě bylo ještě dost sněhu).
          Náš několikadenní výlet začal pátečním příjezdem do Rokytnice v Orlických horách, kam jsme přijeli v pozdních večerních hodinách takže nezbývalo, než nasadit čelovky, zajít kousek za obydlí a na rovném místě postavit stan. Druhý den jsme se vydali směr pevnost Hanička, která je největším komplexem opevnění u nás. Je zde muzeum, které jsme si prohlédli a nechali se průvodcem provést celým neuvěřitelně dlouhým komplexem. Naše cesta pokračovala po vrcholové cestě směrem na Anenský vrch, kde jsme mohli obdivovat další pevnůstky. Cestou na "pěticestí" jsme se už bořili do sněhu až po kolena, což nám bralo dosti sil. Proto jsme se rozhodli u zmiňovaného pěticestí kempovat, v klidu uvařit večeři a jít brzo spát.
          Ráno jsme pokračovali po cestě pro běžkaře, kde jsme se tolik nepropadali do závějí. Proto jsme cestu zvládli hravěji, i když byla o nějaký ten kilometr delší. Když jsme se blížili k nejvyššímu vrcholu hor tak se cesta rozšiřovala a sem tam se nám už naskytl pohled i dál, než na nejbližší smrk. Poslední stovky metrů byly do strmého kopce, což nám nedělalo zas takový problém (přeci jsou to jen české kopečky ne?). Velou Deštnou (1115 m.n.m.) se nám podařilo pokořit za slunečného počasí, čehož jsme využili a poobědvali v tričkách s krátkým rukávem. Následoval už jen sestup do nejbližšího sedla, kde jsme si stopli auto, které nás přiblížilo nazpět do Orlického Záhoří. Toto místo je však nejspíš konečnou a po hodině dalšího stopování mizíme v hospůdce na čaj a pivo. Jelikož se poslední noc rozpršelo a nám se posléze nechtěl sušit doma stan, tak vyhledáváme zastávku, kde trávíme poslední noc. V pondělí nás budí procházející koledníci, kteří se diví co nám to tu spí za vandráky. V dopoledních hodinách jedem jediným spojem směr Rokytnice a odtud míříme domů.


Z nočního pochodu.

Ideální místo.

Decentní námraza nerozhodí zkušené.

Rozkoukávání.
    

Dobalit a vyrazit.

Rekonstrukce opevněného příkopu.

Zátiší s "ježky".

Na první pevnosti.
    

Zvon pevnosti.

Vítěz?

Šik "vojáků".

Němci zkoušící ničit opevnění.
    

Rekonstrukce bariéry.

"Obětujeme Československo"

Podrobné plány pevnosti.

1. část vybavení.
    

Další část vybavení.

Vzdušná obrana.

Prvorepublikový kabát.

České i německé vybavení.
    

Rekonstrukce obsazení.

Mezi vybavení patřila i kola.

Objekty lehkého opevnění.

Objekty těžkého opěvnění.
    

Dobové fotografie.

...tak přísaháme!

Fotografie 1936 - 1945.

Fotografie 1946 - 1975.
    

Fotografie 1975 - 1995.

Komplex opevnění Hanička.

Náčrt i s chodbami.

Vstup do pevnosti.
    

Aby bylo v podzemí světlo.

Jedna z místností pro odpočinek.

Pro změnu čistička vody.

Dobová ambulance.
    

Soukromí pacienta zajištěno.

Operační sál připraven.

"Další prosím!"

Koupelna se záchodky.
    

Chodbou k povrchu země.

Podzemní romantika.

Pohled shora.

Fuška nosit tudy munici.
    

Výklad u pevnosti.

Věže vykrývaly všechny strany.

Nedostavěná pevnost.

Koube voják.
    

Vítěz!

Já a má "nová" kára.

Zbourat bunkr? Nemožné!

Můj domov, má vlast.
    

Koubič před jedním z mnoha řopíků.

Další řopík.

Krajina na dlani.

Zimní skvosty.
    

Bunkr "Průsek".

"Zvon" objektu.

Zmodernizované části.

Pohled z druhé strany.
    

S kusem zvonu nešlo pohnout ani o píď.

Jizerky v plné kráse.

Sněhu bylo víc než dost.

Občas jsme i zapadli.
    

Řopíků bylo při cestě nespočet.

Noční romantika.

Vstáváníčko.

Z rána...
    

Vaření ze sněhu ;-).

Opalovačka.

Jirka pozorující.

Výhled na Polsko.
    

Ze stoupání na Velkou Dešnou.

Chatka na vrcholu přišla vhod.

Naše a "Krakonošovo".

Večer chutná nejvíce!
    

A jde se spát.

..:: Konec! ::..