Finsko - Joensuu

2.3.2007 - 11.3.2007


Účastníci výpravy:Dušan Vojáček
Petr Jurášek
Michaela Váňová
Jiří Dudák
Kateřina Šišková

          Země "sněhu a ledu", jak se dá Finsko také nazvat, byla vždy v Jirkových očích něčím neobyčejným a neodolatelným. Vše ale začalo úplně jinak! A to tak, že jednoho dne odjela Katka na výměnný studijní pobyt do Joensuu - asi padesátitisícové město na severovýchod od Helsinek. Už před odjezdem začalo Dušanovi vrtat hlavou, jak se za svou milou dostat, aby cesta vyšla co nejlevněji. Proto obvolal na začátku února pár svých známých a našel některé dobrovolníky, kteří by byli ochotni jet do zimy dosahující teploty - 30°C. Dál už nic nebránilo komunikaci přes internet, kde se dopilovávaly poslední informace.

Pátek 2. 3. 2007 :    Kroměříž - Ostrava - Warsawa - Bielystok - Suwalki - Kaunas - Riga - Tallinn

          Z Kroměříže jsme vyjeli (bez Katky :-) ) chvíli po třetí hodině ranní kdy postupně Dušan objezdil všechny účastníky výpravy. Nebyl to zas takový problém, poněvadž všichni bydlíme v podstatě v jednom městě. Plní očekávání jsme vyrazili směrem na Ostravu a ke hranicím s Polskem. Ještě průjezdem dalšími místy jsme krom řidiče :-) různě "pospávali" až jsme se dorazili k hlavnímu města Polska - Varšavy. Ta nás nemile překvapila špatně řešenou infrastrukturou (až desetikilometrové zácpy před městem). V mžiku jsme měli možnost shlédnout zdejší typické tramvaje a to už jsme opouštěli město směrem na Bielystok a Suwalki, což je už hraniční město s Litvou.
          V Polsku nás také velmi překvapilo po silnici jedoucí koňské spřežení pohybující se rychlostí asi 5 km / h a za ním pochopitelně nekonečná kolona aut a kamionů. Také jsme měli "štěstí" na 1 autonehodu dvou kamionů, z čehož jeden z nich posel pole mořem vajíček. Nezapomeneme i na krátký průjezd známým Bělovežským národním parkem.
          Po přejezdu hranic dlouho netrvalo a míjeli jsme Kaunas (největší město Litvy). Divíme se nově vybudované silnici 1. třídy a ještě více nás tu dostávají boční cesty, které nám připomínají klasické české polňačky - holt jiný kraj, jiný mrav. Posléze zjišťujeme, že zmiňovaná místní "tepna" byla vybudována z fondů EU, čímž se vše vysvětlilo.
          Cestou minimálně zastavujeme takže plníme nadplán naší časově navržené cesty. Dále pokračujeme přímo na sever, přejíždíme další hraniční linii a ocitáme se v Lotyšsku. Vyhýbáme se i Rize a podél pobřeží postupujeme dál k dalšímu státu Evropské unie, čímž je Estonsko.
          Zhruba po více jak 1500 km dojíždíme do posledního města dnešního putování - do Talinu; hlavní město Estonska ležící na pobřeží Baltského moře. Pomocí GPS-ky, která nám významně pomáhala po celou cestu a díky níž jsme nebloudili ani chvíli, přijíždíme s dostatečným náskokem přímo k přístavišti, kde svorně a dosti unaveni usínáme společně v našem "pasátku".


Sobota 3. 3. 2007 :    Tallinn - Helsinky - Lahti - Mikkeli - Varkaus - Joensuu

          Probuzení bylo úchvatné: vzduch, který nás obklopoval se nedal nazvat vzduchem. Holt čtyři osoby v autě bez větrání udělá svoje. :-) Po chvíli zjišťujeme, že čas se dopředu posouvá již v Estonsku a ne až ve Finsku, jak jsme se domnívali. Proto neváháme a rychle přijíždíme k odbavení na trajekt. I tak jsme u lodi mezi prvními a čekáme až nám pán s velmi důležitou funkcí (mávání rukama) dá povel a my budeme moci vjet do podpalubí trajektu. Po půlhodině se taky tak stalo a my už můžeme obdivovat všechny možnosti lodi. Jsou tu bary, restaurace, pódium s parketem, privátní pokoje, mnoho automatů, speciální lodní záchodky, Estonci, Finové, Finky, ožralí studenti, občas tu kolují jointy…
          My ale unavení z cesty mnohých věcí nevyužíváme a někteří usínáme v sedačkách, či přímo na koberci. Občas vycházíme na palubu lodi a sledujeme okolní majáky v moři ker. Po dvou a půl hodinách dorážíme do Helsinek.
          Zde jsme podrobeni x-té pasové kontrole (tentokrát jsme přivítáni slovy Hyvää Paiva načež odpovídáme: „tož my vás taky vítáme"). S GPS-kou nám nedělá problém najít místní nádraží i s Katkou. Parkujeme za 4 €/h a odcházíme na prohlídku města. Mezi mnohými památkami nás zaujímá dominanta města - katedrála s velkým schodištěm. Neopomeneme ani místní minitržiště a nakupujeme první dárečky. Pomalu nasáváme místní mentalitu společnosti a postupně se aklimatizujeme. Jenom Katce je pořád teplo…
          Po procházce startujeme auto a vyrážíme po dálnici směrem na Lahti. Jedeme krásnou zasněženou krajinou (proti zbytku Evropy) po odhrnuté dálnici (ve Finsku se skoro vůbec nesolí silnice). Míjíme další města a po šesti hodinách konečně dorážíme do cílové stanice - Joensuu. Vynášíme všechny věci (hlavně jídlo) a jsme si jisti, že hlady ve Finsku neumřeme. Večeříme, usínáme!


Neděle 4. 3. 2007 :    Joensuu

          Ráno jsme si trošku prodloužili a dosyta si odpočinuli. Během vyloženě české snídaně (bábovka s čajem) se Katka nabídla, že nám ukáže město Joensuu. Měli jsme na to celý den. Pořádně jsme se oblekli a vyrazili na procházku. Postupně nám Katka představovala místní obchody, školu, poštu, podívali jsme se na pár ze sedmi místních kostelů, prošli jsme si nákupní zónu a hlavně jsme zamířili k místnímu zamrzlému jezeru, na kterém byl na dosti velké ploše precizně odhrnutý sníh pro bruslaře a rychlobruslaře; kolem této dráhy a vlastně po celém jezeře byla samozřejmě stopa pro běžkaře. Ta pak byla i na jiných místech po celém městě - no prostě pohádka pro nadšence těchto zimních sportů. Cestou nazpět nám Katka ještě ukázala pro všechny jedlíky důležitou menzu, kde je možno se za cca 4,5 € najíst (pro nestudující na této škole) - příloh si je možno přidávat do nekonečna (myslím si, že pro každého hladového Čecha velmi důležitá poznámka :-) ). Poté jsme již odkráčeli zpět na privát, kde teď všichni přebýváme.


Pondělí 5. 3. 2007 :    Joensuu - Koli - Juuka - Joensuu

          V plánu jsme měli vycestovat v 9:00, což se nám ale nepodařilo a k autu jsme se dokodrcali až někdy po 10:00. To nebylo zas tak na poprvé špatné. Vyrazili jsme směrem na sever k vesnici Koli, u které je jeden z mnoha národních parků Finska. Cestou jsme fotili místní těžkou techniku prohrabující komunikace, ta nám udiveně blikala, když zpozorovala množství foťáků povytažených z okýnek. Čím více jsme se blížili ke Koli, tak ledu a sněhu na vozovce přibývalo, až jsme si místy mysleli, že zastavíme a nasadíme řetězy. Naštěstí jsme byli již skoro v cíli, takže nebylo třeba.
          Od parkoviště vedla k místnímu lyžařskému středisku moderní vytápěná lanová dráha, která byla ZDARMA. To se jistě šikne nejenom Čechovi. Vyvezli jsme se tedy výše. U hotelu byla sjezdovka (na Finsko asi super dlouhá), také zde vedlo moře běžkařských a turistických cest. My jsme tedy zvolili jednu s velkým množstvím „exponovaných" míst, ze kterých byl nejenom překrásný výhled především na zamrzlé jezero a okolní zasněžené lesy, ale také se zde naskytla neopakovatelná možnost pro všechny nadšené fotografy zaplnit své flash disky. Byla tu i místní naučná stezka, která nám představila park, jak vypadá v létě. Celý okruh se po pár kilometrech stáčel zpátky k výchozímu místu, kde jsme si nakoupili pohledy, při čemž někteří k lámané angličtině objednávali známky „zweimal". :-) Po jazykové vložce jsme se odebrali zpátky k autu a pokračovali dále na sever do městečka Juuka, kde se měly nacházet historické dřevěné domy. Jelikož zde asi každý dům byl ze dřeva a rozdíly jsme mezi nimi nepozorovali, tak jsme se po kratším projíždění po městě začali vracet domů. Po cestě jsme ještě zastavili u kamenného muzea, kde nás nejvíce zaujal sob a medvěd ze dřeva. Samotný vstup do muzea byl pro nás až moc vysoký (12 € / osoba) a tak jsme pokračovali nazpět do Joensuu.


Úterý 6. 3. 2007 :    Joensuu - Kitee - Fin / Rus hranice - Joensuu

          Na tento den jsme si naplánovali neobyčejný výlet. Nejprve jsme chtěli navštívit městečko, ve kterém vznikli a údajně bydlí Nightwish finská metalová kapela. Do Kitee jsme dorazili zhruba v 11:00 a hledali jsme něco, co nám kapelu alespoň trochu připomene. Nejdříve jsme po cestě vyplašili několik bažantů. Krom pár místních občanů jsme ale nic zvláštního nezaznamenali - prostě normální severské městečko. Po dvaceti minutách jsme ho měli projité až k místnímu kostelu na okraji města. Ještě jsme tu stihli projít nákupní zónu (hlavně obchod s alkoholem), kde jsme si někteří nakoupili místní pivo a spokojeně odcházeli k autu.
          Jelikož je Kitee blízko Finsko - Ruských hranic, tak jsme se domluvili, že bychom si mohli jet šlápnout do Ruska. Proto jsme zamířili k nejbližšímu přechodu. Po příjezdu jsme ale nadšení moc nebyli a jisti bezpečím už vůbec ne. Vyšli jsme si na kratší procházku, ale obava o auto byla větší, proto jsme rychle spěchali nazpět a mizeli odtud.
          Do Joensuu jsme dojeli dosti brzy, proto jsme si neodpustili malé pobíhání po obchodech. Hlavně nás zaujali bazary, kde bylo snad vše, na co jsme si vzpomněli. Dále jsme pak nevynechali Alko obchod, zamířili jsme také do sportovních potřeb a zkusili, zda zde nemají nějakou výraznou slevu na běžky. Tu jsme neobjevili a už dost utahaní odjíždíme do naší čtvrti Hukanhauta.


Středa 7. 3. 2007 :    Joensuu

          Tento den byl vyloženě ve znamení sportování a nakupování. Katku s Dušanem jsme nechali samotné doma, aby si konečně mohli v soukromí povykládat a ostatní jsme vyrazili sportovat - Jirka s Petrem si hrdě nesli vypůjčené běžky, Miša měla půjčené brusle.Vyšli jsme směrem k centru města až jsme došli ke krásně vyjeté běžkařské stopě. Odtud už to Miša neměla daleko k jezeru a tak pokračovala dál sama. Kluci vyjeli po stopě a ze začátku to vypadalo, jako by na běžkách nikdy nestáli. Občas Finům pěkně „upravili" stopu, ale po prvním kilometru se jejich styl jízdy přiblížil místním výborným důchodcům prohánějíc se tu na běžkách všemi směry. Po příjezdu dvojice k jezeru si Jirka ještě zkusil nasoukat na nohy brusle o velikosti 6,5 (normální velikost nohy má 8), ale již po pár desítkách metrů je musel rychle sundat, aby mu neodumřely nohy. Miša pak rezignovala na další sportování a odešla se projít po městě. Kluci se vydali dále stopou po okruhu. Po hodině jízdy však museli obrátit kormidlo a vydat se zpět, aby stihli sraz před menzou, na kterém se všichni ráno domluvili. Cestou ještě zvládli pár nádherných výšlapů a sešupů.
          U menzy trojice chvíli počkala na Dušana s Katkou a pak všichni již hladoví vstupovali do studentské jídelny. K menu jsme si mohli dosytnosti nabrat zeleninové saláty (výběr bohatý). K tomu bylo samozřejmě k výběru velké množství tekutin, omáček a pečiva v ceně. Prostě pro hladové české krky ráj! :-) Po té, jak jsme se nadlábli, tak někteří měli dost sil na to, aby pokračovali v dnešním plánu a šli projít pár místních nákupních center, ostatní odjeli zpátky domů a trošku vytuhli ve svých spacácích. Večer se mohlo jít ještě do sauny, ale chtěl jen Jirka - nešlo se tedy nikam, místo toho se vyřizovali e-maily a komunikovalo se s domovem.


Čtvrtek 8. 3. 2007 :    Joensuu - Linnansaaren - klášter u Heinävesi - Joensuu

          Výletu, který jsme podnikli tento den, předcházela dlouhá domluva. Zvítězil návrh většiny a vyjelo se na jihozápad do asi 150 km vzdáleného národního parku Linnansaaren. S tím jak se cesty zužovaly tak přibývalo na silnici ledu i sněhu čímž se výlet stával dobrodružnější až místy velmi nebezpečný. Chvíli před příjezdem k místu určení jsme již byli připraveni nasazovat řetězy. Nakonec se nám podařilo auto roztlačit bez nich. Pořád jsme ale nemohli objevit očekávanou slavobránu, která by nás uvítala. Jelikož zdejší krajina byla hustě zasněžená už takových 70 km tak jsme výrazně nepozorovali hranice parku. Nic zajímavého jsme zde neobjevili a tak jsme změnili dnešní cíl - cestou zpět navštívíme pravoslavný klášter. Ten jsme již našli bez problémů. Po malé procházce po okolí a škole smyku jsme se vydali domů.


Pátek 9. 3. 2007 :    Joensuu

          Se vstáváním jsme si dnes hlavu nedělali, poněvadž jsme měli před sebou poslední den ve Finsku. V klidu jsme si vyšli (bez Katky, která výjimečně zamířila do školy) do města na poslední nákupy. Prošli jsme obchody s knihami, alkoholem, který se zde prodává jen ve speciálních obchodech označených nápisem Alko, supermarkety, kde jsme hlavně doplňovali zásoby cukrovinek, obzvláště čokolád. Důležité také byla návštěva místních „gift shopů" - obchody s dárkovými předměty a nakoupit velké množství sobů (teda losů) a další upomínkové předměty. Kolem poledne jsme si samozřejmě skočili do menzy se pořádně levně a naposledy nadlábnout. Pak už jsme se jeli pomalu balit, abychom ještě večer napakovali auto.
          Kdybychom byli ve Finsku a nenavštívili ani 1x saunu, tak bychom nebyli hodni tvrdit, že jsme ve Finsku byli. Proto byla na dnešní večer naplánována pravá finská sauna. Děvčata byla trošku promrzlá z dnešních pochůzek, proto to vzdala, ale kluci se nenechali odradit a ač jim při pomyšlení, že budou skákat někde do vysekané díry v jezeře, nebylo 2x moc příjemně tak se nakonec odhodlali a vyjeli na cestu. Sauna byla umístěná na kraji města, pár metrů od jezera. Po příchodu hned objevili dobře označenou saunu a vedle stojící šatny. Marně ale hledali nějakou recepci. Poctivě se tedy zeptali jednoho domorodce, který se mile rád zavedl do 30 metrů vzdáleného kiosku (to nás vážně nenapadlo, že v novinovém stánku, prakticky mimo areál se dá koupit lístek). Zaplatili 5 € / osobu a šli na věc. Protože byli částečně informováni, že první se má člověk osvěžit ve studené vodě (v jezeře) tak přemýšleli, co udělají, poněvadž se jim ven nechtělo natož tak do ledově chladné vody. Tu Jirka rozhodl, že udělají přesně to, co provede před nimi odcházející Fin. Ten zamířil do sauny, takže bylo rozhodnuto!
          V sauně již probíhal pro někoho již známý rituál polévání kamenů, čímž se vzduch zvlhčuje a hlavně se do vzduchu dostává velké množství tepla. Asi po 5 minutách pobytu v sauně kluci vyletěli jak střely a naráz necítili žádnou zimu ani chlad po cestě k jezeru. Cítili jen velkou únavu a chuť se někde pořádně ochladit. Proto ani moc dlouho neotáleli a postupně každý z nich slezl po schůdkách do jezera. Na pocit totálního zmrazení všech údů během pár sekund asi nejde zapomenout…
          Po střelhbitém vylezení zpět na molo již každý z hochů pozoroval tzv. znovuzrození; stav, kdy se člověk cítí velmi odpočinutý a plný sil. Takto jsme postupně opakovali celý průběh 3x - 5x, každý podle toho, jak se cítil. Občas jsme se někteří před příchodem do sauny protáhli na zavěšené hrazdě.
          Po příjezdu domů jsme se se zážitky podělili s děvčaty a vyrazili naposled do města na večeři a na pivo. Vybrali jsme si jednu hospůdku, ve které po pár minutách začali Finové s karaokem a to nebylo to pravé ořechové pro naše uši. Proto jsme zvolili klidnější pizzerii. Tu sice přišlo 0,6 l piva na 6,5 €, ale co už, když to bylo naposled, tak jsme si mohli dovolit menší rozšoupnutí. Také jsme ochutnali zdejší pizzu, ke které byla samozřejmě možnost výběru jakéhokoliv množství zeleninové přílohy. Najezení, dostatečně unavení, ale spokojení jsme odcházeli domů a snažili jsme se co nejdříve usnout.


Sobota 10. 3. 2007 :    Joensuu - Varkaus - Mikkeli - Lahti - Helsinky - Tallinn - Pärnu - Riga - Panevéžys - Kaunas - Suwalki

          Na cestu domů jsme se vydali něco po třetí hodině ranní. Jelikož jsme prakticky byli sbaleni, tak stačilo nabrat potraviny připravené na cestu, doposud se chladící v ledničce a vystartovat. Sice jsme se po pár kilometrech ještě vrátili pro náhradní klíče od auta, ale pak už jsme nerušeně pokračovali s menšími zastávkami směrem na Helsinky. Po cestě notně padal sníh až pršelo, ale v celku nás to počasí nezaskočilo (po předchozích zážitcích ani nemohlo). Do hlavního města Finska jsme dojeli v 10 hodin, takže jsme měli něco přes 2 hodiny času, než nám jel trajekt. Proto jsme si někteří udělali poslední procházku po Helsinkách. Potom jsme se už nalodili na trajekt společnosti VikingLine a bavili se nám již známým prostředím lodě. Nejprve jsme někteří tradičně odpočívali v leže na zemi, posléze jsme se bavili sledováním místních nadšenců karaoke (ve finštině je to vážně legrace).
          Dost nás taky pobavila událost se dvěma českými řidiči kamionů, kteří chvíli potom, co nás míjeli tak situaci komentovali: „Ty brďo, tady jsou nějací Češi." A kousek opodál kolem nich procházející Miša pronesla: „Jo jsou! Dobrý den!" A oni jen nechápavě zírali kolik je tu krajanů.
          V Talinu jsme se dlouho nezdrželi a hned zamířili po námi již známé cestě na jih směrem k Lotyšsku a Litvě. Po cestě nám přálo počasí, vůbec nepršelo a dokonce na hraničních přechodech vše šlo jak po másle. Zhruba ve 24:00 jsme dorazili na Polsko - Litevskou hranici, za kterou jsme to na benzince v polských Suwalkách také zapíchli a odpočinuli si.


Neděle 11. 3. 2007 :    Suwalki - Augustów - Łomża - Warsawa - Czestochowa - Katovice - Bielsko Biała - Český Těšín - Kroměříž

          Nejdříve se vzbudil Dušan, neváhal, využil situace, že odpočíval za volantem a než se stačili pořádně všichni rozkoukat tak začal ukrajovat další kilometry zbývající cesty. Ta rychle ubývala a až na místy nehorázně díravou cestu jsme pokračovali blížeji k naší státní hranici. Jelikož jsme byli odpočatí, tak jsme si mohli v klidu mohli prohlížet okolní krajinu a alespoň tímto způsobem poznávat místní kulturu a tradice. Do Waršawy jsme měli namířeno přes města Augustów a Łomża, čímž jsme se mírně vychýlili z kurzu minulé cesty. Průjezd Waršawou nás tentokráte nestál tolik času jak minule - po kolonách nebylo vidu ani slechu. Také jsme si více všimli místních památek. Možná proto, že ve Finsku jich tolik nemají.

Pozn. Finsko mělo zhruba do 18. století výhradně dřevěné budovy, které postupně ničili požáry, či čas.
          Čím více jsme se blížili k naší republice, tím se komunikace výrazně zlepšovaly. U Katovic se již jelo pohodlně, ba dokonce se tu našly první úseky dálnice. Kolem třetí hodiny odpolední jsme konečně přijeli do republiky, kde nás náš celník vítal slovy: „Tak co nám vezete?" :-) Možná štěstí, že jsme hbitě nekontrovali nějakou nemístní poznámkou, poněvadž bychom taky mohli riskovat zbytečné zdržení případnou prohlídkou našeho vozu, zda danou zakázanou komoditu opravdu nevezeme.
          Postupně jsme si začali na našem území vyřizovat důležité hovory. Přesně v 16:00 jsme dorazili do cíle putování do Kroměříže. Šťastní, že celá akce proběhla bez sebemenšího problému. Na konec cesty jsme poděkovali našemu Pasatu, že nás pohodlně a bezpečně dovezl do Joensuu a zpátky a to formou pořádné koupele a osušení v myčce.


Závěrem pár slov a rad!

          Myslíme si, že tento výlet byl neobyčejně vydařený. Na cestu jsme se řádně připravili, ale i tak jsme netušili, že vše půjde podle předem připraveného plánu.
          Finsko samotné nám na každém místě potvrdilo, co jsme částečně znali z hodin zeměpisu, ale do teď neměli možnost vidět na vlastní oči. Především to byli typicky chladní Fini se svou severskou mentalitou, dále nekonečně zasněžené lesy, zamrzlá jezera taktéž pokrytá peřinou sněhu. Udivilo nás také kolik Finů holduje běžkám (asi každý) a sauně.
          Trošku nás tato země překvapila tím, že v oblasti, kde jsme se pohybovali, není zas až tak typicky rovná krajina, jak jsme se o Finsku učili ve školách, nýbrž během všech výletů jsme mohli pozorovat mírně zvlněnou cestu a okolí (oblast severovýchodu od Helsinek). Také jsme nepočítali s tak mírnými teplotami, které se pohybovaly v rozmezí od -6°C do 3°C po celý den i noc.
          Oblast sevru bychom především doporučili nadšencům podnebí severských zemí, dále pak každému, kdo má rád přírodu a váží si jí, sportovcům, rybářům…


..:: K O N E C ::..