Memoriál Tomáše a Martina 2008

Již po třetí jsme si připomenuli, že kdysi mezi námi byli hoši, které nebavilo sedět doma u televize, chodit po večerech do barů, hospod a diskoték. Žili aktivním životem, nejlépe někde doslova v divočině, kde se radovali z krás tohoto světa.
Jednoho dne nás ale navždy opustili. Něco nám překazilo dokončit spoustu plánů, které jsme chtěli ještě realizovat. Možná i proto si každoročně připomínáme tyto naše kamarády, syny a přátele symbolickým výstupem na nejvyšší kopeček Hostýnských vrchů - na Kelčský javorník.

Většina účastníků memoriálu se sešla brzy ráno v sobotu 5. dubna na nádraží v Kroměříži odkud jsme vyrazili do Bystřice pod Hostýnem. Tam se k nám připojili další, kteří cestovali auty a mohlo se vyrazit na výšlap směrem Chvalčov. Cesta byla pěkná už proto, že nám přálo počasí a bylo příjemně "jarně".
Cestou byla dobrá nálada a tu a tam se zavzpomínalo na zážitky s chlapci. Na vrcholek jsme dorazili dost brzy, ale i tak už nás tu čekali další účastníci memoriálu - především rodinní příslušníci chlapců. Společně jsme se přemístili k nedaleké mohylce, která tu za ty tři roky vznikla a přidali jsme další kamínky. Minutou ticha jsme uctili památku. Po chvilce jsme všichni postupně sestupovali do Rajnochovic. Zde jsme měli rezervovaných par stolů v místní restauraci a každý si podle chuti dal nejenom dobré jídlo, ale společně jsme si i přiťukli na kluky.
Domnívám se, že tradice připomenutí našich dvou dobrodruhů nezkončí a každý rok si budeme v kruhu těch nejbližších připomínat památku Tomáše a Martina.

Za turistiku Jiří Dudák.


Sraz na nádraží.

Vpřed s úsměvem.

První přestávka.

Poslední úpravy a můžeme vyrazit.
    

Přidali se i starší.

Pro některé velká oběť.

Doslova nás byly davy.

Na vrcholku.
    

Rodiny kluků.

...vybalit kamínky.

Společná konverzace.

Mohyla.
    

U mohyly.

Přišli nejenom vrstevníci.

Cesta zpět.

Připomenutí jara.
    

Zakončení v restauraci.